Foto: Kateřina Lánská. Zdroj: Eduin
„Mnohdy v mateřských školách přebíráme role prvního ročníku základní školy, je to celé o proměně smýšlení v mateřských, ale především v základních školách,” říkají Hana Splavcová a Hana Havlínová, spolupracovnice a garantky oblastí předškolního a prvostupňového vzdělávání v NPI ČR. Obě se aktuálně podílejí na revizích kurikula a společnými silami se snaží o koncepční proměnu, která má za cíl zmírnit nároky kladené na děti při jejich přechodu z mateřských do základních škol. Kromě plynulého přechodu mezi oběma stupni vzdělávání si od této změny slibují i snížení počtu odkladů školní docházky a zvýšení důvěry rodičovské veřejnosti ve školský systém.
Mateřské školy nejsou hlídárny
Řada výzkumů mluví o prokazatelně pozitivním vlivu předškolního vzdělávání na školní úspěšnost, ale i budoucí profesní život dětí. Netýká se to pouze dětí ohrožených sociálním vyloučením, které z podpory v předškolním věku jednoznačně profitují, ale prakticky všech. Přitom ale neprobíhá žádná veřejná debata o kvalitě předškolního vzdělávání. Čím si to vysvětlujete?
Hana Splavcová (HS): Je to věc, která mě velmi mrzí. Osvěta směrem k široké veřejnosti vůbec neprobíhá, maximálně se v předvolebním období objeví, že předškolní vzdělávání je důležité nebo že se bude otevírat nová mateřská škola, ale to je tak vše. Přitom význam předškolního vzdělávání je podstatný, v našich podmínkách nedoceněný. Možná je to způsobeno tím, že jsme velmi vzdáleni od pracovního trhu a od toho, co přijde v budoucnosti. Nemáme takovou podporu jako základní vzdělávání.
Hana Havlínová (HH): Negativně k tomu přispělo období v devadesátých letech, kdy byly mateřské školy najednou považovány za prostředí, kde se děti jenom hlídají. Osnovy po revoluci zanikly a než vstoupil v platnost Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, tak to byly de facto pouze hlídací instituce. I když už je to dávno, tento pohled přetrvává a je těžké jej proměnit. Někde to může být i nedostatečným sebevědomím učitelek v mateřské škole. Nechají se zatlačit do kouta třeba tím, co po dětech chtějí základní školy u zápisu. Předškolní vzdělávání je stále ve stínu toho základního. Když nemáte podporu, je těžké stát si za tím, že děláte výbornou, kvalifikovanou práci.
V současné době probíhá revize kurikula pro základní i předškolní vzdělávání. U základních škol se mluví například o potřebě redukce učiva, co je třeba měnit v předškolním kurikulu?
HS: Spíš než revize tomu říkejme aktualizace. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání vznikl v roce 2004, respektive první verze vznikla už v roce 2001, a po těch letech si opravdu zaslouží, abychom se na něj podívali z gruntu. Nejde o to, že bychom chtěli proměnit filosofii předškolního vzdělávání, naopak, s tou jsme velmi spokojeni a v evropském měřítku je náš rámec považován za jeden z nejlepších.
Zabýváme se v něm osobnostně orientovanou pedagogikou a zajímá nás celostní pohled na každé dítě. To chceme určitě zachovat. Po dvaceti letech si ten dokument ale zaslouží pročištění od věcí poplatných době. Tehdy dokument vznikal „na zelené louce”, na nic nenavazoval a bylo potřeba někde popsat věci, které dnes už mohou být uvedeny jen v metodické podpoře. Druhá věc je terminologické sladění, za tu dobu se leccos projasnilo a změnilo.
Říkáte, že rámec je stále dostatečně progresivní… ztotožňují se s ním všechny mateřské školy? Stačí tedy jen dílčí změny a úpravy?
HS: Řekla bych, že většinou ano. Někde se s ním ztotožňují lépe, někde hůře, ale to je vlastností všech dokumentů. Můžete napsat sebelepší dokument, ale to ještě nezaručuje, že způsobí změnu. Proto chceme podpořit zejména jeho implementaci. Máme v plánu vytvořit metodickou podporu, a tam, kde učitelé ještě tápou a neví, jim nabídnout příklady dobré praxe. Soustředíme se například na pedagogickou diagnostiku…
HH: …a provázanost na Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Obě úpravy by měly probíhat souběžně, chtěli bychom je provázat, a to nejen formálně. O přechodu z mateřské do základní školy se začne mluvit vždy, když se zveřejní počty odkladů školní docházky, ale pak to zase utichne. Přitom je toto období klíčové a je důležité, aby bylo popsáno přímo v samotných RVP.
HS: Vidíme, že na obou stupních by bylo dobré právě v tomto období trochu polevit. Někdy děti moc tlačíme někam, kam by se dostaly samy, ale třeba o něco později. Neuvažujeme nad tím, jestli je to pro ně v tu chvíli přidanou hodnotou. Měli bychom si umět odpovědět, zda je nutné, aby některé věci konkrétní dítě zvládalo už v mateřské škole. Možná by stačilo, aby je zvládlo až během prvního roku školní docházky. Mnohdy v mateřských školách přebíráme role prvního ročníku základní školy. Když někdy vidím pracovní listy předškoláků, říkám si „co bude to dítě dělat v základní škole“? Je to o proměně smýšlení učitelů, ale také o ředitelích, protože aby se změna udála, musí pro ni být nadšeni i ředitelka nebo ředitel školy.
Celý rozhovor čtěte na webu Eduin.cz