Foto: Priscilla du Preez, Zdroj: Eduzín
Místo pro setkávání, prostor pro vzdělávání, úkryt před šikanou, zázemí pro odpočinek a v neposlední řadě hlavně police plné knih, tím vším jsou – anebo mohou být – školní knihovny. V České republice jich existuje podle posledních údajů Centra pro školní knihovny z roku 2019 přibližně tři a půl tisíce.
„Víme o knihovnách, které skvěle fungují jako informační centrum školy a tvoří její srdce. Zároveň se stále setkáváme s knihovnickým pravěkem, kdy se školní knihovnou nazývá víceméně nepřístupná místnost se zastaralým, nepoužitelným fondem,“ popisuje rozdílné kvality knihoven Edita Vaníčková Makosová, metodička Centra pro školní knihovny z Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského.
Začínali se třemi poličkami knih
Školní knihovna Základní a mateřské školy na Beránku v Praze je včleněná do budovy školy. U skříní se svazky v jednom z rohů místnosti postává klavír s obřím modelem mouchy, blízko něj leží sešit pro zapisování výpůjček. U polic s různými tituly se průběžně střídají žáci a pedagogové. „Láká to například i děti, které by normálně knížku do ruky nevzaly,“ říká pedagožka ve zdejším montessori programu Petra Mitická. Výhodou školní knihovny podle ní je, že je dětem blízko.
Školní knihovna je tu organicky propojena s výukou. Jak to například vypadá, vysvětluje Petra Mitická: „Najdeme krásnou knihu a výuku vytvoříme podle ní. Snažíme se, aby byla kniha co nejvíce zapojená do českého jazyka a literatury.“ A přibližuje to na příkladu díla Ruty Sepetysové Musím tě zradit, které se týká komunistického převratu v Rumunsku. „Vytvořila jsem na ni čtenářskou lekci, kterou jsme dělali s dětmi v devátém ročníku. Vyberu vhodné ukázky z knihy a pracujeme metodami kritického myšlení,“ popisuje Mitická. Důležité podle ní je, aby se knížka přímo fyzicky účastnila lekce, protože vždy na konci přijde otázka, zda si ji chce někdo zapůjčit.
Čtěte více na www.eduzin.cz