Foto: Unsplash, Zdroj: Eduzín
Jedenáctiletý Štěpán má diagnózu ADHD. Při zápisu na jednu pražskou základní školu se od ředitelky dozvěděl, že ona na ADHD nevěří. „O ADHD se mluví jako o jedné z nejprozkoumanějších poruch, existují kvanta literatury, zároveň jde ale paradoxně o jednu z poruch, která je nejvíce znevažovaná, mnoho lidí úplně popírá její existenci,“ vysvětluje psycholožka Alena Šešulková z Centra pro rodinu a sociální péči, kde se věnují osvětě v této oblasti v rámci projektu Neklidné děti.
Štěpán v první třídě pravidelně nosil domů poznámky typu: „Nedává pozor“, „Běhá po třídě“, „Zapomíná pomůcky“. Když se jeho matka ptala třídní učitelky, jestli by nemohl mít ADHD, učitelka možnost zamítla, podobně jako dotaz po možnosti asistence. V nové škole byl Štěpánovi nakonec „papír“ z psychologicko-pedagogické poradny uznán, ale se slovy, že ho přece může dostat každý. Prakticky to však pro něj stejně ve škole vůbec nic neznamená. Co podle Aleny Šešulkové děti s ADHD od pedagogů vlastně nejvíc potřebují?
„Děti s ADHD často žijí v negativním světě, protože od svého okolí dostávají mnoho negativních zpětných vazeb. Potom jsou vůči této negaci tím víc senzitivní a přepjatěji na ni, například i ve škole, reagují. Podle mě tak potřebují na prvním místě podporu. Můžeme s nimi navázat spolupráci, když jednoduše projevíme snahu jim porozumět,“ říká.
Na tom, že úplným základem pomoci dětem s ADHD jsou informace, tedy porozumění problematice a specifikům této poruchy, se odborníci víceméně shodují. Jedním z pilířů žádoucího přístupu je podle Aleny Šešulkové takzvaná pozitivní motivace, o níž mluví i na svých kurzech. „Trest dětem neříká, co mají dělat, pouze co dělat nemají. Pozitivní motivace má samozřejmě velký význam u všech dětí, děti s ADHD ji ale potřebují ještě víc. Pomáhá i nám, kteří o ně pečujeme, ovlivnit naše vnitřní nastavení, způsob, jímž na tyto děti pohlížíme. Někdy jsme až skrze optiku pozitivní motivace schopni všímat si jejich drobných pokroků a ocenit je, přidat jim tak střípek něčeho pozitivního.“
Jak skutečně motivovat
Učitelé často používají různé motivační systémy, například smajlíky. Tento způsob bývá založen na tom, že když se nám daří, získáváme, ale když se nám nedaří, smajlíky zase ztrácíme. U dětí s ADHD je potom bohužel veliké riziko, že své chování nemají vždy plně pod kontrolou. Mívají výrazně lepší a výrazně horší dny. V těch lepších dnech jsou tyto děti schopné ADHD kompenzovat, ale jsou dny, kdy se jim to nedaří. Pokud se takovému dítěti bude většinu dní dařit, ale bude vědět, že může potom v tom jednom dni ztratit všechny smajlíky, je to pro něj velmi demotivující. Potom bohužel sledujeme rezignaci na jakoukoli snahu, tyto děti vnímají jako bezpečnější se do žádné snahy nepouštět.
Čtěte více na www.eduzin.cz