Foto: Eduin.cz
K sepsání následujících myšlenek mě motivovala otázka v dotazníku ohledně distanční výuky v rámci naší školy. Poslední z otázek zněla „Chceš k výuce něco navrhnout?“ Chci. Věřím, že období, které člověk stráví ve školském vzdělávacím systému je tím nejdůležitějším v životě člověka – vždyť se v něm formuje budoucnost jedince a celé společnosti, která je těmito jedinci tvořena. Místo o osobnostní vývoj studenta však konvenční vzdělávací systém klade důraz na mechanickou memorizaci faktů, jejichž drtivá většina je pro budoucí život bezvýznamná.
Netvrdím, že je memorizace špatná. Aby člověk dokázal vyjádřit své myšlenky, je potřeba naučit se pravopis našeho (krásného) českého jazyka. Aby se člověk dokázal orientovat v základních ekonomických otázkách, je potřeba základní znalost matematiky. Dnes extrémně důležité cizí jazyky dostávají od škol poměrně velký prostor. Také IT kompetence dostává čím dál větší pozornost, což nelze hodnotit negativně. V neposlední řadě bych chtěl vyjádřit respekt a úctu ke všem učitelům, kteří svému povolání dedikují svůj čas a energii a snaží se ze školy udělat opravdu místo vzdělání, místo, jakým by škola měla být, kterým je však čím dál méně.
Ráno jsem si udělal zhruba dvouhodinovou sportovní/meditační rutinu, která mi hodně pomáhá soustředit se a jsem fyzicky i psychicky v mnohem lepší kondici. Tuto rutinu bych normálně v rámci dojíždění nebyl schopen realizovat, přitom je start dne ta nejdůležitější část – formuje naši výkonnost a soustředěnost ve zbytku dne a konvenční školský systém se o tyto věci vůbec nezajímá. Nezajímá se o to, co je v životě člověka skutečně důležité, pouze plnit osnovy, psát testy, dostávat známky a to celé až k maturitě, po jejímž složení člověka škola vyvrhne do dalšího stupně vzdělávání.
Celý článek najdete zde.