Foto: Lucie Fialová
Kosťa a Saša chodili ještě před čtrnácti dny do školy v Kyjevě. V jejich městě se ale teď válčí, a tak spolu s maminkou a mladším bratrem uprchli do Česka. V úterý poprvé usedli v lavicích pražské Bratrské školy. Den na to škola přijala další ukrajinskou třeťačku. „Je to punk, narychlo pro ně sháníme svačiny, obědy, aktovky i penály,“ říká ředitel školy Rostislav Konopa.
Je úterní ráno, brzy bude osm a v aule Bratrské školy v pražských Holešovicích to vypadá jako ve většině škol tou dobou. Každý někam pospíchá, jen uprostřed auly stojí nezvykle klidná skupinka. Zatímco prvňák Kosťa vesele poskakuje, dvanáctiletá Saša v huňatém hnědém svetru s příliš dlouhými rukávy stojí se sklopenou hlavou vedle maminky Eleny. Ta drží v náručí ještě nejmladšího Oleksiho. Do Prahy dorazili všichni asi před týdnem z ukrajinské metropole Kyjeva. Manžel paní Eleny tam zůstal, narukovat coby otec od „velké rodiny“ (tři a více dětí) ale zatím nemusel.
Rodinu přichází přivítat ředitel školy Rostislav Konopa, Sašu zve do ředitelny. Dívka mluví obstojně anglicky, a tak se styčnou osobou prozatím stává učitelka angličtiny. I proto, že právě angličtina je úplně první předmět, který Saša zažije v české sedmé třídě. „Chtěla bys, abychom tě dnes nechali rozkoukat, nebo by ti nevadily nějaké seznamovací aktivity,“ ptá se angličtinářka a Saša volí druhou možnost. Většinu času se dívá do země a nervózně si prohrabuje hnědé mikádo.
Celou reportáž čtěte na stránkách Eduzínu.