Foto: Jiří Coubal
Základní škola v Církvici přesunuje část výuky na čerstvý vzduch. Spokojeni jsou všichni, dokonce i když jim model kostry rozfouká vítr nebo když začne pršet.
„Running,” zvolá na zahradě vesnické školy v Církvici paní učitelka a deset dětí se radostně rozběhne vstříc hodině angličtiny. Je slunečné, ale velmi chladné pondělní ráno. Dětem zima nevadí, po rozklusu už vesele poskakují a prožívají další anglická slova skrze své tělo. Pak už má paní učitelka nachystané kartičky s jídlem, děti je svižně opakují a u každého se rychle rozřazují do skupin podle toho, jestli mají jídlo rádi, nebo ne. Jakmile projdou všechny kartičky, paní učitelka tleskne a znovu zvolá pokyn k „running”.
Děti běží k zadní části zahrady, kde už je připravená další pohybová hra, která má otestovat, jak si zapamatovaly jednotlivé potraviny. „Zjistila jsem, že se venku děti učí slova mnohem rychleji než ve třídě. A začínám si uvědomovat, že by šlo opravdu více věcí učit venku. Všechno zatím nejde, třeba psaní. Ale až budeme mít venkovní učebnu, i to by šlo,” říká učitelka Základní školy Církvice Šárka Viktorová.
Nakonec děti křídou kreslí na dlažbu své oblíbené jídlo, které pak předvádí v angličtině svým kamarádům. Téměř nikdo se nesplete. „Venku se mi učí mnohem líp. Líbí se mi, že zůstáváme na přestávku na hřišti. I když prší, nevadí mi to, mám ráda čerstvý vzduch,” říká po hodině jedna z prvňaček a houpe se přitom na provazovém zábradlí dřevěného domečku, který na dvoře stojí.
Celý článek čtěte na webu www.eduzin.cz