Foto: Yana Karamari. Zdroj: Eduzín
„Máme dobrý tým. Cítili jsme, že ukrajinským rodinám chceme pomoct. Děti taky. Rodiče taky,“ říká sebevědomě ředitel základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově Karel Handlíř. Od března do června tamní škola do výuky adaptovala 27 ukrajinských dětí. Většina z nich přišla z bojové linie 400tisícového města Mikolajevo. „Obávali jsme se, jestli rodiče našich dětí nebudou mít pocit, že je ukrajinské děti brzdí a něco jim berou, ale jejich reakce a podpora jsou úžasné.“ Jak probíhá tamní integrace ukrajinských dětí?
„S příchodem prvního žáka jsme se snažili s psychologem a speciálním pedagogem vymyslet, jak danou situaci co nejlépe řešit. Inspirovali jsme se například Velkou Británií, kde se nezbytně nesnaží, aby děti cizinců všechno hned pochopily. Hodí je do vody, děti jazyk postupně naposlouchají a vplují do něj. Podobně jsme k tomu s určitou jazykovou podporou přistoupili i my,“ popisuje začátky ředitel Karel Handlíř.
Systém krnovské školy stojí na třech základní prvcích: maximálně tři ukrajinské děti v jedné třídě, hodina výuky češtiny denně a integrace v klasických předmětech. „Děti k nám přišly v rozmezí od prvního do devátého ročníku, do tříd jsme je rozmístili rovnoměrně. Malé skupinky dětí rychleji nasávají jazyk a navazují kontakt s českými dětmi,“ vysvětluje ředitel. „Když je více dětí pohromadě, nechtějí mluvit česky a vzniká i více problémů s kázní,“ dodává prvostupňová učitelka Petra Havlíčková.
Sluchátka, aplikace, překladače…
Neodmyslitelným pomocníkem se stal iPad. Děti na něm překládají řeč i text. Na začátku hodiny jim učitel představí probírané téma. Po zhruba 15 minutách si nasadí sluchátka a pomocí aplikace si rozšiřují češtinu. Na konci hodiny jim buď učitel, nebo jeden ze žáků stručně shrne, kam v hodině došli. „V této podobě probíhala výuka zhruba první dva měsíce. Třetí měsíc už většina děti vydržela poslouchat celou hodinu a zapojovaly se za pomocí překladačů i webových stránek do skupinových prací. Jakmile vyřeší problém, přeloží jej do češtiny a řešení sdílí s ostatními dětmi. Sice s nějakými handicapy, ale například v matematice nebo fyzice se děti s danými úkoly uměly vyrovnat. Proto jsme je na konci roku také ohodnotili. Samozřejmě jen orientačně,“ vysvětluje ředitel.
„V prvních pěti měsících jsme kladli důraz na intenzivní jazykovou podporu a až poté na výuku. Od září nám ministerstvo umožnilo přijmout ukrajinského asistenta, který nám pomůže monitorovat postupy ve vzdělávání a stanovit cíle, které musejí děti splnit,“ dodává. Dnes dochází do krnovské školy už jen 23 ukrajinských žáků, čtyři se vrátili do své domoviny a jedna rodina mezitím odjela do Polska.
Na věku záleží
V rychlosti a způsobu adaptace dětí hrálo roli několik faktorů. Jedním z nich byl věk dětí. „Na druhém stupni se ukrajinské děti velmi chtěly zapojit do kolektivu. Pro české děti to bylo něco nového, hned si je vzaly pod křídla a těšily se na ně. Měly už předem naplánované, kdo jim co ukáže,“ popisuje učitelka druhého stupně Marcela Rychtová. Týmovost hrála velkou roli. „Ke konci školního roku už kolovala hláška Kdy dostanu svého Ukrajince?,“ potvrzuje s úsměvem ředitel Handlíř a dodává: „Měli jsme i takovou perličku. Do integrace se u starších dětí hodně zapojili Romové. Máme chlapce, který velmi aktivně dělal ukrajinským dětem průvodce po Krnově. Opravdu se o ně pěkně staral.“
„On je ještě pořád provází!“ s úsměvem upřesňuje učitelka Marcela Rychtová. Podle ní nevyvstaly u dětí na druhém stupni žádné vážnější konflikty. Překvapením pro ni však bylo, když se ji žák Ivan zeptal, jestli může do školy nosit kraťasy. „Byli zaskočení, jak naše děti chodí oblíkané. U nich mají, co se týče oblékání, zřejmě striktní řád.“
Celý článek čtěte na webu Eduzín.cz