Foto: Lenka Blažejová, Zdroj: Eduzín
Autorka Lenka Blažejová se nebojí velkých témat. Před pár lety na základě vlastních traumatických zkušeností vydala například materiály pro maminky, které si prošly ztrátou dítěte. Na konci minulého roku pak pustila do světa další titul, kterému dala název Cíťa. A jak sama na jeho prvních stránkách říká: „Tahle knížka je pro introverty a citlivky. Abychom konečně uvěřili své vnitřní síle i hodnotě a odvážili se (je) ukázat. A pro ostatní lidi, aby nakoukli do našeho světa a trochu ho pochopili.“ Stojí to za čtení? Rozhodně ano.
Není to vůbec dávno, co emoce, pocity, citlivost, vnímavost, empatie patřívaly do kategorie „slabost“, což lámalo srdce a devastovalo sebevědomí celým generacím „citlivek“. Pak se stala senzitivita tématem pro odborníky, kteří začali mluvit nejen o traumatizaci takových lidí, ale především o potenciálu citlivých jedinců.
Poukázali na jejich výjimečnou vnímavost, pestrost jejich vnitřního světa, na schopnost vidět věci netradičním způsobem nebo z úhlu, který dovoluje právě jen vysoká citlivost. A teď zbývá dotáhnout poslední krůček. Vytvořit „citlivkám“ definitivně prostor pro sebepřijetí i ukázat jejich okolí, proč a jak z citlivosti nedělat vědu a prostě ji brát, jaká je, což spolu velmi těsně souvisí. A Cíťa může být podstatnou součástí takového krůčku.
Autentické zkušenosti i naprosto lidské podání
Cíťa si na nic nehraje. Nepředstírá, že je odbornou literaturou, ale od první stránky víte, že Lenka Blažejová tohle téma zná skrz naskrz. Protože ho sama žije. Přesně díky tomu servíruje zásadní fakta, aniž byste vůbec měli pocit, že před sebou máte náročnou bichli. To naopak. Hravé ilustrace, rozpustilé písmo, uvolněný a civilní způsob psaní a celkově neformální dojem ze stránek knížky jsou oproti většině populárně-naučné literatury velmi úlevné.
Jste-li citlivky, od první věty přikyvujete a potkáváte spoustu míst, kde se vám už při samotném čtení uleví, že to někdo konečně popsal tak, jak se vy cítíte každý den. Všechnu tu křehkost, zranitelnost, obavy i přání mít místo senzitivity hroší kůži a být „konečně normální“. Pocit, že z toho všeho, co umíte cítit v jediném okamžiku, explodujete, protože je toho na jednu duši prostě MOC!
Čtěte více na: www.eduzin.cz