Formativní přístup není jen soubor technik, ale celkový přístup k učení

Submitted by Terka on Fri, 01/27/2023 - 18:03

Foto: Step By Step. zdroj: Eduzín

Co to je ten „formativní přístup”? Je to to samé jako slovní hodnocení, triády nebo respektující výchova? Nebo jde o prevenci syndromu vyhoření u učitelů i dětí? Všechny zmíněné nástroje, metody a přístupy jsou součástí formativního přístupu, ale samy o sobě ho netvoří. Následující rozhovor s Ivetou Pasákovou ze společnosti Step by Step ČR by se dal shrnout jako Úvod do formativního přístupu.

Co pro Vás znamená formativní přístup? 

Pro mě osobně, nebo pro organizaci, ve které pracuji? 

Je v tom velký rozdíl? 

Já se na to mohu dívat jako rodič nebo jako člověk, který se zabývá celý život vzděláváním.

Tak to zkusme nejprve přes to vzdělávání.

Pro mě je to způsob, jak učit efektivněji. Je to konverzace mezi žáky a vyučujícím, která „formuje“ žákovo přemýšlení a proces výuky více „vytěží“. Důležité je, že učitel dává žákovi zpětnou vazbu průběžně a s hodnocením se nečeká třeba na výsledky testu. Přínos tohoto pojetí výuky je podložený mnoha analýzami. U nás je nejznámějším popularizátorem formativního přístupu Dylan Wiliam, britský pedagog a autor knihy Zavádění formativního hodnocení.

Jaký je ideální cíl, ke kterému má žáka přiblížit? 

Cílem je podporovat vnitřní motivaci dětí. Důležité je, že mají žáci na průběh výuky vliv, mohou se zapojovat, ptát se a podílet se na jejím hodnocení. To u nich vytváří pocit zodpovědnosti za své vlastní učení. Formativní přístup také umožňuje žákovi orientovat se ve výuce – ví, co a proč se právě učí, kde se nachází ve vztahu k určitému cíli a co musí udělat, aby se k němu přiblížil. 

Jak ještě může formativní přístup výuku obohatit? 

Myslím, že může přinášet do výuky radost a férové jednání. To pak vytváří dobrý vztah ke vzdělávání jako takovému. V dnešní době je celoživotní vzdělávání nezbytné, a když jsme schopni v něm vidět pozitiva, je to pro nás výhra skutečně na celý život. Příkladem může být u nás silně zakořeněná obava dělat chyby. Pokud ale vím, že dělat chyby je přirozené, že prospívají mému učení, že po nich nenásleduje trest, zbavím se strachu. Mám větší sebeúctu, mohu přemýšlet svobodněji, kreativněji, rychleji. Navíc mohu podpořit v učení své spolužáky, protože svou zkušenost předávám bez obav dál. 

Celý rozhovor čtěte na www.eduzin.cz

Page
Sub Title
Lucie Römer / Eduzín / leden 2023
Content type
Weight
0