Výuka může být úspěšná jen za předpokladu, že se povede mezi třídou a pedagogem navázat kvalitní vztah. Tomu napomůže, pokud si učitel osvojí schopnost pozorovat chování žáků bez toho, aby toto chování nějak interpretoval, hodnotil či „nálepkoval“. Jak tuto metodu využít v praxi, poradí Radka Schillerová, lektorka kurzů „Škola bez poražených“.
Už nějakou dobu si říkám, že napíšu něco ke slovnímu hodnocení z pohledu rodiče. Když nám zrovna minulo pololetí, je docela vhodný čas. Rodičovskou zkušenost se školním hodnocením mám už poměrně dlouhou, s tím slovním ale jen rok a půl.
V ruce držíte dvě vysvědčení. Starší dítě přineslo z páté třídy papír plný čísel, mladší prvňačka zase list popsaný tím, co jí ve škole jde a kde by měla přidat. Do toho volá babička. „Tak co?“ ptá se.
Co to je ten „formativní přístup”? Je to to samé jako slovní hodnocení, triády nebo respektující výchova? Nebo jde o prevenci syndromu vyhoření u učitelů i dětí? Všechny zmíněné nástroje, metody a přístupy jsou součástí formativního přístupu, ale samy o sobě ho netvoří. Následující rozhovor s Ivetou Pasákovou ze společnosti Step by Step ČR by se dal shrnout jako Úvod do formativního přístupu.
Školní rok teprve začal, ale na stole je opět otázka hodnocení žáků. Zatímco rodiče si přejí, aby se ve školách i nadále známkovalo, podle učitelů z praxe to nevypovídá o skutečném pokroku. Výsledky přitom ovlivňují děti v následném studiu.
Známkování školního prospěchu má v Česku hlubokou tradici, podle odborníků na vzdělávání ale není škála od jedné do pěti pro spravedlivé a přesné ohodnocení žáků dostatečná. Potvrzuje to také nejnovější analýza dat think-tanku IDEA při CERGE-EI Národohospodářského institutu Akademie věd.
Formativní hodnocení, stejně jako responzivní výuka, jsou dnes ve vzdělávání diskutované pojmy a objevují se již i v mainstreamových médiích. Debata o nich je ale zatím rozostřená. Jsou známky nepřítelem formativního hodnocení, a je naopak slovní hodnocení z podstaty formativní?
Letošní prvňáčci na pražské Základní škole Květnového vítězství budou první, kdo tam dostane na konci června do ruky místo známek dvě popsané strany A4. Škola se totiž nově rozhodla zavést slovní hodnocení. A podobně jako všechny změny není úplně jednoduchá – ani pro učitele, ani pro rodiče.
Milé děti, ve škole děláme co? Sbíráme jedničky! říkají některé paní učitelky prvňáčkům. Stále více učitelů se ale k hodnocení ve škole staví radikálně jinak, od číslic ustupuje, hodnotí slovně.
