Foto: Jiří Coubal. Zdroj: Eduin
„Nikdo jiný než my, pedagogové, nemá větší vliv na to, jak se děti ve škole učí a jak se jejich učení může zlepšovat,“ píše Hana Košťálová ve svém textu pro časopis Řízení školy. Přečtěte si, proč je spolupráce mezi profesionály podle jejího názoru klíčem ke kvalitnímu vzdělávání. Časopis Řízení školy otevřel přes léto celou sérii textů (pod označením „otevřený článek“) věnovanou proměně školního prostředí.
Nejúčinnější cestou profesního učení je spolupráce mezi profesionály. Učíme se sociálně, jeden od druhého a společně s druhými. Spolupráce není cílem. Je prostředkem profesního učení, které vede k podstatné a trvalé změně praxe tak, aby každý žák byl vtažen do svého učení, aby se učil naplno a aby se ve škole cítil dobře.
Spolupráce sama o sobě profesní učení nezajistí. Kolegové mohou radostně spolupracovat, aniž by se profesně posouvali. Klíčovým prostředkem učení mezi lidmi je rozhovor. Ten může zůstávat na povrchu, být absolutně bezpečný, utvrzovat účastníky v jejich pohledu na věc a posilovat dobré vztahy a soulad. Nebo může mít charakter „náročného rozhovoru“, takového, který jde pod povrch, nutí lidi vystupovat z bezpečné zóny, snášet nejistotu, stavět si před sebe výzvy a společně je řešit.
Hodně hovoříme o takové školní kultuře, která má být bezpečná pro učení každého. Zásadní ale je, jak se taková kultura vytváří, aby samo bezpečí nebránilo učení. Psychologové popisují několik jevů, ke kterým v sociální interakci přirozeně dochází a které brání učení. Konec konců všichni slýcháme či vedeme hovory o sociálních „bublinách“ (a v nich). Všichni máme přirozený sklon k tzv. skupinovému myšlení („groupthink“). Pokud se lidé sejdou a mají volný prostor, hovor se stočí k tématu, kolem kterého už panuje ve skupině dost velká shoda. „Být ve skupině vede k menší variabilitě perspektiv.“1)Ale učení nastává tam, kde se lidé ve svých pohledech liší, vysvětlují si je, odkrývají i sami pro sebe důvody svých postojů a praxe, hledají průniky a nalézají nová řešení. Skupina potřebuje, aby někdo přišel s alternativním pohledem.
Skutečné bezpečí se pozná podle toho, že se členové skupiny neobávají nastolit jiný pohled na věc.
Stejně tak problematicky působí naše podvědomé úsilí o to, aby se potvrdily hypotézy, které si vytváříme ohledně fungování světa. Známé „konfirmační zkreslení“ spočívá v tom, že si vybíráme takové informace nebo myšlenky, které naše přesvědčení nebo domněnky potvrzují, a ne ty, které by je rozmetaly. Při profesních rozhovorech pak účastníci věnují velkou pozornost informacím, názorům a myšlenkám, které je utvrzují v tom, že co si myslí, co vědí, na co věří a co dělají, je správně. A ignorují nebo odmítají vše, co to zpochybňuje. Protože ale profesní učení vyžaduje změnu , změnu přesvědčení i praxe, je potřeba, aby profesní rozhovory umožňovaly nové společné zkoumání i toho, co se jeví účastníkům jako jasné a nepochybné.
Celý článek čtěte na webu eduin.cz