Foto: Eduin, Zdroj: Hospodářské noviny
Jak to dělají země, které se v mezinárodních srovnávacích testech ve vzdělávání umísťují na nejvyšších příčkách? Britská odbornice na výzkum pedagogiky Lucy Crehanová se vypravila do pěti států s nejlepším vzděláváním na světě, aby to zjistila.
Jejich pedagogický přístup je až překvapivě podobný a výsledky patří mezi nejlepší na světě. Lucy Crehanová, autorka knihy Chytrozemě, je navštívila a o své poznatky se dělí ve své knize.
Pro svou objevitelskou cestu si Crehanová vybrala Finsko, Japonsko, Singapur, Čínu a Kanadu. Těmto státům říká jedním slovem Chytrozemě (Cleverlands). V knize popisuje, jak tyto rozdílné světy ke vzdělávání přistupují. Na každém místě strávila asi měsíc, ubytovala se u některého z učitelů, pozorovala místní vyučování, setkávala se s žáky, jejich rodiči, pedagogy i vedením škol a povídala si s nimi o jejich praxi. Publikace se v roce 2016 dostala mezi nejlepší tituly roku podle časopisu The Economist, v češtině ji vloni vydalo nakladatelství Audiolibrix.
Různé kultury, ale stejný přístup
Konkrétní zkušenosti ze států, do kterých se Crehanová vypravila, vnáší světlo do jistých stereotypů, které o daných zemích převládají. „Lidé si například myslí, že ve Finsku se děti učí velmi samostatně a není tam kladen důraz na výklad učitele. Nebo že v Singapuru se žáci učí všechno jen nazpaměť. To rozhodně není pravda. Ve skutečnosti je ale pozoruhodné, že pedagogický přístup úspěšných zemí, které jsem navštívila, je vlastně až překvapivě podobný,“ říká autorka pro HN, která se kromě pěti vybraných zemí vydala i do několika států, kterým se v PISA testech tolik nedaří. „Byla jsem třeba ve Švédsku nebo ve Spojených arabských emirátech, tam je styl výuky hodně odlišný a nemají tak dobré výsledky.“
Při výběru svých „chytrozemí“ vycházela autorka z Programu pro mezinárodní hodnocení žáků (PISA), který pořádá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Výzkum probíhá v tříletých intervalech od roku 2000 a testuje patnáctileté žáky v matematice, v přírodovědných předmětech a ve čtenářské gramotnosti. Je navržený tak, aby prověřil schopnost studentů znalosti aplikovat a využít, nejen si je zapamatovat a správně zopakovat.
Inspirace z „chytrozemí“
Finsko: Dávat příležitost všem
Všechny děti se prvních devět let učí podle stejného kurikula. Těm znevýhodněným se ve Finsku věnuje mimořádná péče, aby dokázaly držet krok s ostatními dětmi a nemusely se na ně klást nižší nároky.
Japonsko: Plánovat výuku týmově
Učitelé nejsou samostatné ostrovy. V Japonsku společně promýšlejí výuku, stanovují cíle i metody, účastní se ukázkových hodin a dávají si navzájem zpětnou vazbu.
Singapur: Motivovat učitele k profesnímu rozvoji
Základní pedagogické vzdělání je jen první krok. V Singapuru učitelé pracují na své další didaktické, odborné a manažerské specializaci a jsou za to odměňováni. Inspekci vnímají jako nástroj, který jim pomáhá postupovat v kariéře.
Šanghaj: Chválit za úsilí, ne za úspěch
Neúspěch nemá odrazovat, ale motivovat. Číňané věří, že každé dítě, které se hodně snaží, může dosáhnout dobrých výsledků.
Kanada: Doprovázet při objevování
Samostatně řešit problémy se dítě nenaučí tak, že si všechno bude osvojovat samo. Zároveň se to ale nenaučí, když to nikdy samo nezkusí. V Kanadě mají učitelé jasný záměr a umí dát žákům dostatečné nástroje a kompetence k tomu, aby pak děti mohly k řešení problému dojít.
Celý článek čtěte na www.hn.cz