Foto: Katěřina Lánská. Zdroj: Eduzín.cz
Milé děti, ve škole děláme co? Sbíráme jedničky! říkají některé paní učitelky prvňáčkům. Stále více učitelů se ale k hodnocení ve škole staví radikálně jinak, od číslic ustupuje, hodnotí slovně. Co se skrývá za pojmem formativní hodnocení, kterým se teď ohání každý moderní pedagog? Za pár dní se bude rozdávat vysvědčení, může se tedy hodit malé zasvěcení.
„Mám před sebou první vysvědčení a chtěla jsem se vás zeptat, do jaké míry upravujete žákům známky. Co třeba s průměrem 2,6–2,7, když vím, že žák na trojku není… Ráda bych udělala radost těm šikovným a snaživým, ale ať něco nepřepísknu, a nemusím pak na kobereček!“ Několik týdnů starý příspěvek mladé učitelky Kristýny Fišerové ve skupině Učitelé + na facebooku shrnuje, s čím se potýká mnoho pedagogů, a to nejen těch začínajících. Jak být při hodnocení vůči žákům fér, zároveň nepřekročit pravidla a nezklamat očekávání rodičů? A nejedná se zdaleka jen o vysvědčení.
Kristýna nastoupila do své školy loni v září, nebo spíš tam skočila rovnýma nohama hned po státní zkoušce. Školy již vyhlížely blížící se distanční výuku, řešily online rozvrhy, na spoustu věcí nebyl čas se zeptat. „Největším pomocníkem mi nakonec byla babička, která také pracovala jako učitelka. Když jsem tápala a nevěděla jsem, ptala jsem se jí. I na známkování, tam jsem měla největší otazníky,” dodává novopečená učitelka angličtiny a španělštiny. „Nejvíc jsem se bála, abych dětem nějak neublížila,” říká později autorka příspěvku, „z dětství si pamatuju, jak se mi každá negativní věta od učitelky zafixovala.”
Celý článek zde.