Foto: Kateřina Lánská. Zdroj: Eduzín
V základní škole Ruská v severočeském Litvínově je každý pátý školák ze sociálně slabého prostředí. Škola se snaží jejich vzdělávání zvládat díky vysokému počtu asistentů, hodil by se ale ještě psycholog a školní asistenti nebo peníze na kroužky pro chudé děti. „Měli jsme tu i děti, které nás prosily, abychom jim pomohli dostat se do dětského domova. Jsou to někdy hrozné příběhy, ale zažíváme i spoustu hezkých věcí, děti jsou ve škole spokojené a šťastné, leckdy se jim ani nechce domů,“ říká ředitelka Pavla Tomášová.
Kolik máte ve škole dětí ze slabého sociálního prostředí?
Dvacet procent určitě. Snažíme se teď kvantifikovat počet takových dětí v rámci celého Litvínova. U nás ve městě je sociální situace tak špatná, že když jsem se ptala vedoucí OSPODu (orgán sociálně-právní ochrany dětí), jaké případy máme hlásit, tak řekla, že když dítě spí ve sklepě na kartonech, tak to pro ně ještě není ta hranice. V jiném kraji by byla, ale u nás jsou tak vysoké počty a OSPOD je tak vytížený, že má tu hranici jinde.
V jakých podmínkách tedy žijí tito vaši žáci?
Máme rodiny, které bydlí v sociálních bytech nebo na ubytovnách. Děti z rodiny, kde je třináct dětí. Děti, které nenosí svačiny a evidentně nemají moc často příležitost se umýt nebo chodí celý rok v jednom tričku a jedněch teniskách – i v zimě. Měli jsme i děti, které nás prosily, abychom jim pomohli dostat se do dětského domova. Někteří rodiče jsou závislí na alkoholu, na drogách, musím upozornit, že většinou jde o neromské rodiny. Maminka přijde opilá třeba i na výchovnou komisi. Nebo během on-line hodiny psala do chatu nějaké sprosťárny a druhý den se omluvila, že byla sjetá. Koneckonců, jednou mi žákyně na drogách rozmlátila kancelář. Jsou to někdy hrozné příběhy, ale zažíváme i spoustu hezkých věcí, děti jsou ve škole spokojené a šťastné. Jsou tam v bezpečí, leckdy se jim ani nechce domů.
Celý rozhovor zde.