Foto: Kateřina Lánská
Formativní hodnocení, stejně jako responzivní výuka, jsou dnes ve vzdělávání diskutované pojmy a objevují se již i v mainstreamových médiích. Debata o nich je ale zatím rozostřená. Jsou známky nepřítelem formativního hodnocení, a je naopak slovní hodnocení z podstaty formativní? I na to jsme se ptali učitele angličtiny na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze a lektora programu Učitel naživo Alexise Katakalidise, který se učil hodnotit formativně ve Velké Británii a o své zkušenosti se dělí s dalšími učiteli.
Co dělá hodnocení formativním, jednou dvěma větami?
Je to hodnocení založené na tomto principu: mám cíl, co chci žáky naučit, zjišťuji, jak se mi to daří, a tomu přizpůsobuji výuku. Ta se tím stává responzivní – to je dnes taky často používané slovo. Důležité je zdůraznit, že formativní hodnocení děláme v průběhu vyučovací hodiny, bloku, úseku. Je to hodnocení, které poskytuje žákovi zpětnou vazbu během učení, a tak ho formuje.
A učitel, který naopak nehodnotí formativně – co dělá jinak?
Soustředí se na to, co chce naučit, do procesu ale nezahrnuje systematické zjišťování, zda se mu to daří. Myslím, že žádný učitel není tak odpojený od třídy, aby nevnímal, kdo dává a kdo nedává pozor, kdo sleduje a kdo se válí po lavici. Ale teprve s responzivní výukou a formativním hodnocením přišlo jasně formulované zadání, že je třeba sbírat „data“ o tom, co žák pochytil, a co ne, a dále s tím pracovat. Dnešní učitel vidí přímý vztah mezi svým působením a výsledky žáků, a dopad své výuky proto monitoruje.
Formativní hodnocení se někdy bere jako protiklad ke známkování. Když hodnocení zahrnuje známku, již není formativní?
Ne tak úplně. Známky jsou teď v moderní pedagogice v nemilosti proto, že nesou silný emoční náboj. Opakované špatné známky děti odrazují od toho, aby se dále snažily, to je prokázané. Ale demotivační efekt mají paradoxně i jedničky. Jedničkář se bojí přijít o svůj status „chytrého člověka“, a to v něm může proces učení zablokovat. Učení je spojené s chybováním, s hledáním správné cesty. Dítě navyklé na jedničky může mít strach vypadat jako ten, kdo hned neví a neumí.
To ale neznamená, že známky jsou automaticky příznak toho, že nejde o formativní hodnocení. Pokud je nějaká práce bodovaná nebo známkovaná, ale zároveň učitel žákovi dává jasnou a konkrétní zpětnou vazbu a prostor se zlepšit, pokud v něm podporuje chuť o to usilovat, hodnotí formativně. Nicméně, guru formativního hodnocení Dylan Wiliam zdůrazňuje, že když kombinuji známky a slovní hodnocení, můj komentář dítě vnímá ne tak silně, a dokonce hrozí, že ho nepřiměju k akci, kterou jsem chtěl vyvolat, protože je již „uhranuté“ známkou. Z tohoto pohledu se tedy zdá lepší známky a slovní hodnocení nekombinovat.
Celý článek čtěte na webu eduin.cz