Bydlí na ubytovně, po vyučování chodí na brigádu, starají se o sourozence. Jejich studium rodiče nepodporují, naopak jim ho rozmlouvají. Nevidí v něm smysl. Oni také nemají školy, přesto se uživí – pomocí dávek, brigád či práce načerno. Student nemůže vydělávat pro domácnost. A tak otec raději bere syny s sebou na melouchy, dcery zaměstná matka péčí o domácnost. Navíc do rodiny brzy přibudou vnoučata.

Učebnice MY JSME SVĚT jsou určeny pro děti od 1. třídy až po střední školu. Na Metodickém kurzu I. se s metodou i učebnicemi seznámíte, naučíte se s nimi pracovat a po úspěšném absolvování kurzu si je můžete zakoupit.

Jako kluk byl trochu sígr, poslouchal rap a rád se poflakoval po ulicích. Dnes vede zařízení, které podobným “týpkům” nabízí alternativní způsoby trávení volného času.

Rozhovor s pedagogem Jakubem Kahánkem o jeho cestě učitele. Jak se dostal k alternativnímu školství, o jeho působení v Montessori škole, o svobodných školách a intuitivní pedagogice. Kam dnes pedagog může směřovat a proč je důležité nepřestat se rozvíjet a čerpat inspiraci z "reálného" světa?

Snížení stresu, prevence a podpora léčby duševních nemocí jako úzkosti, deprese, ADHD, zlepšení vztahu k sobě i k druhým. To jsou prokázané benefity praktikování metod mindfulness, o jejichž zavedení do českých škol usiluje několik organizací a projektů. Jak velká šance je na jejich realizaci?

Celý profesní život zasvětil kvalitnímu vzdělávání a reformám vzdělávacích systémů, protože věří, že školy by měly nejen předávat znalosti, ale především vychovávat schopné lidi, kteří jsou připraveni čelit výzvám, jako je klimatická změna nebo rostoucí sociální nerovnosti.

Rozina je lektorkou ve volnočasovém klubu v sociálně vyloučené lokalitě. Jaké kvality shledala během svého působení jako klíčové? Jaký přístup k těmto dětem funguje nejlépe? A co tyto děti nejvíce potřebují a ocení?

Rozhovor o tom, jak funguje svobodná demokratická škola http://donumfelix.cz v Kladně s Valérií Dobešovou z 9. třídy a Vladimírem Dobešem, spolu-zakladatelem.

Prvního září se otevřou školní brány. Po rok a půl trvajícím období životních veletočů, kdy změna stíhala změnu a kdy jsme s pokorou museli uznat, že je jen málo věcí, které třímáme pevně ve svých rukou, potřebujeme nyní ze všeho nejvíc jednu cennou věc.

Je jim třináct nebo patnáct let a světu moc nevěří. A lidi nemají důvěru v ně. Obvykle pocházejí z problematického rodinného prostředí a šance, že budou mít lepší život než jejich rodiče, není moc velká. Řeč je o dětech ve výchovných ústavech.